Angličtina, jak ji známe dnes, je výsledkem tisíciletého vývoje, který formovaly historické události, kulturní proměny i jazykové vlivy z různých koutů světa. Od staroanglických kořenů až po současnou globální podobu je její příběh fascinující cestou, která nám pomáhá lépe chápat nejen slova samotná, ale i souvislosti, ze kterých vzešla.
Dnes je angličtina nejrozšířenějším vyučovaným jazykem na světě. Používá se jako oficiální jazyk ve více než 50 zemích a dorozumívá se jí téměř 1,5 miliardy lidí. Ačkoliv čínština stále drží prvenství v počtu rodilých mluvčích, angličtina hraje klíčovou roli v mezinárodní komunikaci – od diplomacie přes vědecký výzkum až po byznys, technologie a populární kulturu.
Historie anglického jazyka sahá až do období kolem roku 700 n. l. Její vývoj se obvykle rozděluje do tří hlavních fází: stará, střední a moderní angličtina. Stará angličtina se zformovala díky příchodu germánských kmenů na britské ostrovy. Následné normanské dobytí Anglie v roce 1066 přineslo silný francouzský vliv, který položil základ střední angličtině. Od 16. století se jazyk začal měnit v moderní angličtinu – flexibilní a otevřený jazyk, který v průběhu staletí vstřebával cizí slova a přizpůsoboval se měnícím se potřebám mluvčích. Výsledkem je dynamický, globální a neustále se vyvíjející jazyk.
Stará angličtina: Počátky anglického jazyka
Ještě před rokem 700 n. l. sváděly germánské kmeny neustálé boje o nová území. Když dorazily na britské ostrovy – tehdy známé jako Britannia – postupně vytlačily původní keltské obyvatelstvo. Část keltských kmenů byla dokonce nucena uprchnout zpět na evropský kontinent, konkrétně do oblasti zvané Armorica, dnešní Bretaň ve Francii. Právě s příchodem těchto germánských kmenů začíná příběh staré angličtiny.
Germánské kmeny tehdy mluvily jazyky jako stará norština, franština, fríština, saský dialekt nebo rané formy anglických nářečí. Všechny tyto jazyky lze považovat za různá germánská nářečí, která tvořila jazykový základ budoucí angličtiny – v době, kdy samotný anglický jazyk ještě neexistoval. Jejich vzájemná podobnost a postupné propojování vedly k formování jednotného jazyka.
Původ staré angličtiny úzce souvisí s migračními vlnami germánských kmenů – konkrétně Anglů, Sasů, Jutů a Frísů – na Britské ostrovy. Právě kmen Anglů dal vzniknout nejen názvu země England (Anglie), ale i samotnému jazyku English (angličtina).
Mezi lety 700 a 1100 n. l. se angličtina vyvíjela jako soubor germánských dialektů. Zpočátku se zapisovala runovým písmem, později latinkou. Jazyk byl poměrně formální a po zvukové stránce velmi blízký staré fríštině, což vedlo některé lingvisty k tomu, že ho označují jako anglo-fríštinu. Přestože slovní zásoba byla poměrně omezená a jazyk mohl působit „suchým“ dojmem, některá klíčová slova – například he nebo him – se dochovala až do dnešní angličtiny.
Dalším významným faktorem, který formoval vývoj staré angličtiny, byly vikinské invaze v 8. a 9. století. Vikingové mluvili starou norštinou (a částečně také starou irštinou), což přineslo do anglického jazyka řadu nových slov – například take (vzít), give (dát) nebo skin (kůže). Kromě slovní zásoby se změnila i gramatika: stará irština ovlivnila například užívání zájmen they, them, their a zavedla koncovku -s ve třetí osobě jednotného čísla.
Středověká angličtina
Další etapa vývoje anglického jazyka začala po roce 1066, kdy proběhla slavná bitva u Hastingsu. Vítězství Viléma Dobyvatele a následná normanská invaze znamenaly zásadní kulturní a jazykový obrat. Do angličtiny pronikl silný francouzský vliv, který se propojil s rostoucím významem katolické církve. Výsledkem byla nová fáze – střední angličtina – bohatší na slovní zásobu a složitější v gramatické stavbě.
Střední angličtina představovala jazykový mix: spojovala latinské jazyky, zejména normanskou francouzštinu, s germánskými vlivy jako byla stará skandinávština. Nejvíce se tento vliv odrážel v syntaxi a slovosledu – tedy ve způsobu, jakým se skládala věta. Díky těmto změnám získala angličtina určité strukturální rysy společné například s dánštinou nebo irštinou, které rovněž vycházejí z germánských základů.
Abychom porozuměli tomu, jak se latinské prvky dostaly do angličtiny, musíme se vrátit k událostem po Vilémově korunovaci ve Westminsterském opatství. Normané, kteří pocházeli ze severovýchodní Francie, mluvili vlastním jazykem – normanštinou – zatímco na jihu Francie byla běžná okcitánština. V té době byla francouzština jazykem šlechty, správy a soudnictví, a tak se stala důležitým zdrojem nových slov. Mimochodem, francouzští diplomaté tehdejšího období museli navštěvovat hodiny angličtiny – i to dokládá kulturní výměnu mezi národy.
Normanština ovlivnila angličtinu nejen po stránce slovní zásoby, ale i ve společenském rozvrstvení jazyka. Často se pro stejné pojmy používala dvě různá slova – jedno germánského (saského) původu, používané lidem, a druhé francouzského, běžné u šlechty. Typickými příklady těchto dvojic jsou pig (prase) vs. pork (vepřové), nebo ox (vůl) vs. beef (hovězí).
Z normanštiny si angličtina přebrala stovky výrazů, z nichž mnohé tvoří základ současného slovníku. Mezi ně patří například authority (autorita), government (vláda), pardon (milost), battle (bitva), cream (smetana), vinegar (ocet), anatomy (anatomie), nature (příroda), table (stůl) nebo honour (čest).
Zásadní změny proběhly i v pravopisu. Dnes mají studenti angličtiny často potíže s výslovností hlásky „th“, která je pro jazyk typická. Právě normanští písaři ale zavedli tento digraf – spojení dvou písmen – do psané podoby angličtiny. Stejně tak se tehdy ustálily i jiné kombinace jako ch, sh, gh nebo písmeno w, které se staly nedílnou součástí anglického pravopisu.
Stoletá válka a vznik samostatné anglické identity
Stoletá válka (1337–1453) představovala zásadní bod obratu v dějinách anglického jazyka. Tento dlouhotrvající konflikt mezi Anglií a Francií podnítil potřebu vymezit samostatnou anglickou identitu, což se významně odrazilo i ve vývoji jazyka.
Na počátku války mluvila šlechta výhradně francouzsky a její vazby na evropský kontinent byly silné – mnoho aristokratů vlastnilo tituly a majetky na obou stranách Lamanšského průlivu. Francouzština byla jazykem dvora a vyšších vrstev, zatímco angličtina přetrvávala pouze mezi běžným lidem.
Zásadní změna nastala v roce 1362, kdy anglický parlament uznal angličtinu jako oficiální jazyk soudů. Tehdejší král Jindřich IV. měl sice francouzštinu jako rodný jazyk a angličtinu ovládal až jako druhý, ale již následující generace panovníků začaly úřední dokumenty psát výhradně anglicky.
Moderní angličtina
Od 16. století se začíná formovat moderní angličtina, jejíž vývoj trvá dodnes. Obvykle ji dělíme na dvě období: ranou moderní angličtinu (1500–1750), spojenou s renesancí, a pozdní moderní angličtinu, která se rozvíjela v 19. a 20. století. Dnes se setkáváme s různými variantami angličtiny, jako je současná angličtina (Contemporary English), základní angličtina (Basic English) či obchodní angličtina (Business English), používaná zejména v mezinárodním obchodním prostředí.
Raně novověká angličtina položila základy gramatiky a pravopisu, které nám dodnes umožňují číst díla Williama Shakespeara. Výrazným rysem tohoto období je i důraznější užívání samohlásek.
Na vývoj jazyka měla zásadní vliv latina a řečtina. Zatímco literární tvorba vznikala v angličtině, vědecké a právní texty se psaly převážně latinsky. To vedlo k přejímání výrazů jako maternity (mateřství), atmosphere (atmosféra) nebo skeleton (kostra). Řecký vliv je patrný ve slovech jako anthropology (antropologie), archaeology (archeologie) či geography (geografie).
V období renesance byla latina vnímána jako jazyk vyšší úrovně, často upřednostňovaný před anglosaskými a germánskými výrazy. Význam evropských kultur se projevil i ve slovní zásobě angličtiny – z italštiny pronikla slova jako opera, carnival (karneval) nebo tarot. Vliv měla i španělština, zejména díky znalostem královny Alžběty I.
S rozmachem zámořských objevů a kolonialismu rostl mezinárodní obchod i cestování. Angličtina tak začala přejímat slova z mnoha jazyků celého světa. Tento jazykový příliv výrazně obohatil slovní zásobu o výrazy, které používáme dodnes. Mezi hlavní zdroje patří:
- Nizozemština: yacht (jachta), wagon (vůz)
- Arabština: admiral (admirál), alembic (alembik), cotton (bavlna), elixir, alcohol, algebra, apricot (meruňka)
- Hindština: curry, arsenic (arsen)
- Perština: bazaar (bazar)
- Turečtina: coffee (káva), caviar (kaviár)
- Jazyky původních obyvatel Ameriky: canoe (kanoe), llama, manioc (maniok), tobacco (tabák), chocolate (čokoláda)
Tato jazyková rozmanitost udělala z angličtiny bohatší a globálnější jazyk, odrážející kulturní i historické propojení s celým světem.
V 18. a 19. století, v době průmyslové revoluce, se pozdně moderní angličtina dále rozvíjela pod silným vlivem latiny, zejména díky rozmachu techniky a vědy. Do jazyka se dostala odborná terminologie jako album, minimum, status, stimulus, insomnia (nespavost), maximum, ultimatum, detritus, duplex či sanatorium.
Moderní evropské jazyky, především francouzština a italština, zůstaly důležitými zdroji slovní zásoby. Někteří jazykoví puristé se sice snažili angličtinu očistit od cizích slov, ale tyto snahy zůstaly neúspěšné.
Teprve ke konci 18. století získala angličtina dominantní postavení v mezinárodním obchodě, a to v souvislosti s rozšiřováním Britského impéria. V Irsku, kde koncem 18. století mluvila irštinou přibližně polovina populace, se angličtina postupně prosadila – dnes ji jako mateřský jazyk používá 98 % Irů.
Dopad kolonizace
Během kolonizace se angličtina významně rozšířila do nových částí světa. V Severní Americe, konkrétně v Kanadě a Spojených státech, se britská angličtina postupně proměnila ve svůj americký protějšek, který se odlišuje jak výslovností, tak slovní zásobou. Tyto rozdíly jsou dnes zřetelně slyšet v anglicky mluvených médiích, filmech i literatuře.
Kolonizace Jižní Afriky a Austrálie přinesla další rozšíření angličtiny, tentokrát i díky deportovaným trestancům. Ti do jazyka přejímali výrazy z domorodých jazyků, například boomerang, kangaroo či wombat – slova, která dnes patří ke koloritu australské angličtiny.
V roce 1940 představil Winston Churchill návrh na vytvoření tzv. Basic English – zjednodušené verze jazyka o 580 slovech, která měla ambici stát se univerzálním prostředkem mezinárodní komunikace. Churchill také významně ovlivnil anglický jazyk svými slavnými citáty, které se staly součástí kulturního dědictví.
"Máte nepřátele? Výborně. Znamená to, že jste se někdy v životě za něco postavili."
Winston Churchill
Angličtina je výsledkem dlouhého a složitého vývoje, ovlivněného historickými událostmi, kulturami a jazykovými kontakty z celého světa. Díky své schopnosti přizpůsobovat se a vstřebávat nové vlivy se stala globálním jazykem, který dnes spojuje miliardy lidí a hraje klíčovou roli v mezinárodní komunikaci, vědě i kultuře.
Líbil se vám tento článek? Zanechte hodnocení!
Loading...