Vzdělávání je základním kamenem osobního i společenského rozvoje. Ovlivňuje nejen akademické znalosti, ale i schopnost spolupracovat, kriticky myslet a porozumět sobě i světu.
Tradiční školy často narážejí na limity jednotného přístupu, zatímco alternativní metody, jako Montessori, respektují jedinečný rytmus dítěte a podporují jeho přirozenou zvídavost. Tento přístup propojuje hlubokou filozofii s praktickými metodami a speciálními pomůckami, které dětem umožňují učit se aktivně, přirozeně a s radostí, a zároveň rozvíjí dovednosti potřebné pro život.
Tento model vnímá dítě jako kompetentní bytost, která dokáže vést vlastní vzdělávací cestu, pokud má k dispozici vhodné podmínky. Nabízí nejen jiný způsob výuky, ale i odlišný pohled na dítě, jeho vývoj a potřeby.
V následujícím článku se podíváme na vznik a principy Montessori metody, porovnáme ji s tradičním školním systémem, představíme její rozšíření v České republice, ukážeme konkrétní didaktické pomůcky a na závěr nabídneme praktický tip, jak rodičům i dětem na této cestě pomoci.
Historie a principy Montessori metody
Montessori metoda vznikla na počátku 20. století díky italské lékařce Marii Montessori (1870–1952), první ženě v Itálii s lékařským titulem. Při práci s dětmi, včetně těch s vývojovými obtížemi, zjistila, že svoboda, řád a podnětné prostředí umožňují učení s mimořádnou lehkostí. V roce 1907 otevřela první „Casa dei Bambini“, kde své principy vyzkoušela v praxi.
Pomoz mi, abych to dokázal sám.
Maria Montessori
Hlavní pilíře tohoto směru zahrnují respekt k přirozenému tempu, připravené prostředí a důraz na samostatnost. Učitel je spíše průvodcem než klasickým vyučujícím a zasahuje jen tehdy, když je to nutné. Filozofii vystihuje věta: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
Klíčovou roli hrají didaktické pomůcky – materiály umožňující pochopit abstraktní pojmy skrze svou zkušenost. Využívají se tzv. citlivá období, kdy je dítě nejvnímavější k určitému typu podnětů, například k rozvoji řeči nebo motoriky.
Metoda se rychle rozšířila do světa jako efektivní alternativa k tradičnímu školství. V roce 1929 Maria Montessori založila s synem Association Montessori Internationale (AMI), která dnes zajišťuje věrnost původním principům.
Montessori v České republice
V České republice má tento směr své kořeny už v první polovině 20. století, tehdy však byl znám spíše v odborných kruzích. Během socialismu se kvůli nesouladu s tehdejší ideologií jeho rozvoj téměř zastavil. Skutečné oživení přišlo až po roce 1989, kdy se otevřel prostor pro alternativní vzdělávání. V 90. letech vznikly první Montessori školky, například v Jablonci nad Nisou, a v roce 1997 také první vzdělávací kurz pro věk 3–6 let.
Následně byla založena Společnost Montessori ČR (1998) a později Asociace Montessori ČR, které dnes podporují školy, učitele i rodiče. Jednou z prvních oficiálně registrovaných škol byla Mezinárodní Montessori škola v Praze (IMSP), otevřená v roce 2002.
Dnes v Česku fungují desítky školek, škol a komunitních center, které se touto metodou inspirují – buď zcela, nebo v kombinaci s jinými přístupy. Najdeme mezi nimi jak soukromé, tak státní instituce s alternativním programem.
Montessori vzdělávání si postupně získává oblibu nejen mezi rodiči hledajícími smysluplnou alternativu, ale také mezi pedagogy, kteří chtějí více svobody a hlubší vztah s dětmi. Roste zájem o kurzy, které dnes nabízí několik certifikovaných center s napojením na mezinárodní standardy (např. AMI).
Přestože v českém prostředí stále existují výzvy – například nedostatek vyškolených odborníků či obtížná integrace do státního systému – metoda se dále profesionalizuje. Vznikají odborné konference, platformy pro sdílení zkušeností i silná komunita, kterou propojuje Česká Montessori společnost.
Jak se Montessori škola/školka liší od tradičního školství
Tradiční školy často staví na jednotném tempu, frontálním výkladu a důrazu na známky či autoritu učitele. Montessori přístup bere ohled na jedinečné potřeby dětí, umožňuje jim učit se svým tempem a vybírat si činnosti podle zájmu v pečlivě připraveném prostředí.
Děti nejsou nuceny pracovat jednotně – každé postupuje svým tempem, což podporuje vnitřní motivaci a hlubší porozumění. Učitel není hodnotitel, ale průvodce a pozorovatel, který zasahuje jen, když je to potřeba. Žák tak rozvíjí schopnost pracovat samostatně a buduje sebevědomí.
Prostředí je přehledné a podnětné, pomůcky dostupné a navržené tak, aby podporovaly aktivní učení. Místo učebnic děti používají materiály, které jim umožňují pochopit abstraktní pojmy smyslově a prakticky – například skládají čísla z korálků, manipulují s tvary nebo samy objevují principy gramatiky.
Na rozdíl od běžných škol se zde nepracuje se známkami ani srovnáváním dětí. Hodnocení je postaveno na sebereflexi, zpětné vazbě a tzv. kontrole chyby přímo v pomůckách. Důraz je na individuální pokrok, nikoli na výkon vůči ostatním.
Rozvíjí se zde celá osobnost – nejen znalosti, ale i sociální a praktické dovednosti. Péče o sebe, spolupráce, odpovědnost i každodenní činnosti jako úklid nebo práce s přírodou jsou běžnou součástí dne.
Typické jsou také věkově smíšené skupiny (např. 3–6 nebo 6–9 let), kde se děti přirozeně učí od sebe navzájem. Starší pomáhají mladším, což podporuje empatii a komunitního ducha.
Montessori vzdělávání nabízí méně stresu, více samostatnosti a vnitřní motivace. Dítě zde není pasivní posluchač, ale aktivní objevitel, který se učí nejen fakta, ale i dovednosti pro život.
Didaktické pomůcky
Jedním z nejvýraznějších rysů Montessori jsou speciálně navržené didaktické pomůcky, které dětem umožňují učit se aktivně, přirozeně a skrze vlastní zkušenost. Nejde o běžné hračky, ale o promyšlené materiály odpovídající vývojovým potřebám. Jsou estetické, jednoduché a často obsahují tzv. kontrolu chyby, díky níž si dítě může samo ověřit správnost své práce.
Pomůcky pokrývají různé oblasti:
- Praktický život: učí každodenní činnosti, jako je nalévání vody z džbánku nebo přelévání, čímž rozvíjí jemnou motoriku, koncentraci i pocit zodpovědnosti.
- Smyslové pomůcky: růžová věž, barevné válce, hmatové tabulky – učí děti vnímat rozdíly, třídit a pozorovat.
- Jazykové materiály: písmena z brusného papíru, pohyblivá abeceda – propojují zrak, hmat a pohyb a připravují děti na psaní a čtení.
- Matematika: vřeténková skříňka, zlaté perlové schody, číselné tabulky – pomáhají dětem pochopit čísla a základní operace konkrétní cestou.
- Kultura a přírodní vědy: mapové puzzle, glóbusy, třísložkové karty – rozvíjejí poznání světa i jazykové dovednosti.
Všechny pomůcky jsou navrženy tak, aby poskytovaly přiměřenou výzvu – ani příliš lehkou, ani příliš složitou. Učí děti nejen konkrétním dovednostem, ale i trpělivosti, soustředění, vytrvalosti a schopnosti pracovat individuálně. Třída není přehlcena hračkami, ale pečlivě vybavena kvalitními materiály, které podporují hluboké a smysluplné učení.
Dítě si tak osvojuje nejen to, co vědět, ale hlavně jak přemýšlet, objevovat a učit se – což jsou dovednosti, které využije po celý život.
Pomáhají dětem učit se aktivně a samostatně. Díky tzv. kontrole chyby si dítě může ověřit správnost své práce bez zásahu učitele, což podporuje sebevědomí a vlastní objevování.
Kdy a pro koho je Montessori vhodné?
Tento typ výuky vyhovuje dětem, které potřebují více volnosti a učí se podle svého rytmu v prostředí, které se přizpůsobuje jejich potřebám. Nabízí alternativu k tradičnímu modelu, kde převládá frontální výuka, testování a jednotné tempo.
Přechod do klasického školního systému však může být náročnější, zejména pro děti zvyklé na svobodu výběru a klidnější tempo. Rodiče by proto měli pečlivě sledovat, zda škola opravdu naplňuje základní principy a vytváří odpovídající prostředí.
V českém kontextu je důležité zvážit dostupnost škol, jejich finanční náročnost i kvalifikaci pedagogů. Učitelé by měli být certifikovaní a působit jako průvodci, nikoli jen jako předkladatelé učiva.
Při výběru školy je vhodné si všímat uspořádání tříd, dostupnosti a využívání pomůcek, klidné atmosféry a možnosti samostatné práce. Klíčová je i otevřená komunikace s rodiči a individuální tempo.
Montessori metoda nejlépe vyhovuje dětem, které jsou zvídavé a zvládají řídit svou činnost. Děti, které potřebují pevnou strukturu a časté vedení, mohou lépe prospívat v tradičním systému.
Ideální je osobní návštěva školy za běžného provozu. Kvalitní zařízení podporuje věkově smíšené skupiny, partnerský přístup k rodičům a skutečně žije filozofií metody – nikoli jen na papíře. Pečlivý výběr může dítěti přinést radost z učení, vnitřní motivaci a zdravý osobnostní rozvoj.
Podpora bez tlaku
Montessori vzdělávání představuje respektující a celostní přístup, který podporuje samostatnost, vnitřní motivaci i radost z objevování. Ačkoli tato metoda nabízí silné základy pro zdravý rozvoj, v určitých fázích může být potřeba individuální podpora – zejména při doučování, přechodu mezi školními stupni nebo při domácích úkolech.
V takových chvílích může rodičům i dětem výrazně pomoci platforma Superprof.cz, kde najdete učitele specializované i na Montessori přístup. Je zde možné snadno vyhledat pedagogy, kteří podporují volbu aktivit a práci s vhodnými pomůckami.
Při výběru Montessori školy sledujte, zda třídy mají věkově smíšené skupiny, zda je prostředí klidné a podnětné, a zda učitelé opravdu fungují jako průvodci, ne jen jako vyučující.
Pokud žák potřebuje doplnit látku, lépe pochopit učivo, nebo se připravit na změnu školy, doučovatel se zkušenostmi v Montessori metodě mu může pomoci hladce se přizpůsobit. Superprof zároveň nabízí i specifické doučování zaměřené na pomoc s domácími úkoly, kde učitel dítěti vše srozumitelně vysvětlí a povede ho k tomu, aby úkol zvládlo samo a vlastním tempem.
Díky filtrování podle specializace, lokality nebo online výuky je snadné najít lektora, který Montessori principům skutečně rozumí. Tato forma podpory pomáhá rodičům udržet kontinuitu mezi školním a domácím prostředím a zároveň posiluje motivaci i radost z učení. Díky zkušeným lektorům se doučování stává přirozenou a efektivní součástí cesty – bez zbytečného tlaku, zato s důrazem na skutečný rozvoj.
Pokud zvažujete alternativní vzdělávání, nenechte se odradit neznámým. Vydejte se do vybrané školy, promluvte si s učiteli, pozorujte děti při práci. Jen osobní zkušenost vám ukáže, zda je tento přístup vhodný právě pro vaše dítě – a může být prvním krokem na cestě ke vzdělávání, které skutečně podporuje vnitřní potenciál, radost z poznávání i celoživotní vztah k učení.
Líbil se vám tento článek? Zanechte hodnocení!
Loading...