Čeští studenti němčiny narážejí při studiu jazyka nejen na složitou výslovnost či dlouhá složená slova, ale také na obtížnou gramatiku. Přestože i čeština rozlišuje tři rody – mužský, ženský a střední – v němčině se jejich užití často liší a navíc je nutné je správně skloňovat. Když se k tomu přidají jemné rozdíly ve slovosledu, používání členů, přídavných jmen nebo předložek, stává se tento germánský jazyk skutečnou zkouškou přesnosti i trpělivosti.
V tomto článku se podíváme na nejčastější gramatické chyby, které dělají čeští studenti, a vysvětlíme si, jak jim porozumět a vyhnout se jim. Cílem není jen naučit se jednotlivá pravidla, ale pochopit, jak německý jazyk „přemýšlí“ – proč se některé konstrukce používají jinak než v češtině a jak díky tomu dokážete mluvit přirozeněji a jistěji. Ať už s němčinou teprve začínáte, nebo si chcete upevnit pokročilejší znalosti, tento přehled vám pomůže poskládat všechny části gramatické skládačky do srozumitelného celku.
1. Používání nesprávného rodu v němčině
Němčina, podobně jako čeština, rozlišuje tři gramatické rody – mužský, ženský a střední. Na rozdíl od češtiny je ale nutné si každé podstatné jméno zapamatovat spolu s jeho členem, protože právě ten určuje rod i správné použití ve větě. Dobrou zprávou je, že mnoho slov se dá seskupit do pravidelných kategorií, kde je rod vždy stejný. Díky tomu je možné osvojovat si německou gramatiku postupně, logicky a bez nutnosti učení se každého výrazu izolovaně.
Německá podstatná jména rodu středního
Podstatná jména rodu středního se v němčině často poznají podle určitých přípon. Slova zakončená na -chen označují zdrobněliny a mají vždy střední rod. Proto je například das Mädchen (dívka) gramaticky středního rodu, i když označuje osobu ženského pohlaví.
Střední rod mají také podstatná jména vzniklá z infinitivu, tedy například das Lesen („čtení“) nebo das Schreiben (psaní). K této skupině patří i slova končící na -il, -tum či -ment, jako například das Profil, das Eigentum (majetek) nebo das Element (prvek).
Mužská podstatná jména v němčině
Do mužského rodu obvykle patří podstatná jména zakončená na -er, -ich, -eich nebo -ismus. Patří sem například der Bäcker (pekař), der Teppich (koberec), der Bereich (oblast) nebo der Optimismus (optimismus).
Ženská podstatná jména v němčině
Podstatná jména ženského rodu často končí na -heit, -enz, -schaft nebo -ung. Typickými příklady jsou die Freiheit (svoboda), die Existenz (existence), die Gesellschaft (společnost) a die Bildung (vzdělání).
2. Jaký je správný tvar množného čísla u německých podstatných jmen?
Ein Baum, viele – Baums? Baume? Baumen? Bäumen? Bäume?
V němčině se množné číslo podstatných jmen netvoří jednotně a liší se podle koncovek, samohlásek i rodu. Proto je při učení slovní zásoby důležité osvojovat si množné číslo vždy společně s konkrétním slovem. Německá gramatika rozlišuje pět hlavních způsobů tvoření množného čísla, z nichž každý má svá pravidla i výjimky.
Některá slova tvoří množné číslo přidáním -s. Obvykle jde o slova cizího původu, například Büro (kancelář, z francouzského bureau), Club nebo Auto (skutečné německé slovo pro auto je Personenkraftwagen nebo PKW, což je příliš dlouhé).
Jiná slova se příliš nemění. Pokud je samohláska ve slově e nebo i, tvar zůstává stejný. Jestliže je samohláska a, o nebo u, dostává přehlas (Umlaut):
ein Garten – die Gärten, eine Tochter – die Töchter, eine Mutter – die Mütter.
Většina slov končících na -er se tímto vzorcem řídí.
Vybraná množná čísla končí na -e, například der Freund – die Freunde. Tato slova mají obvykle jednu slabiku a opět platí pravidlo přehlasu:
der Sohn – die Söhne, der Baum – die Bäume, eine Stadt – die Städte.
Existují však i výjimky, například der Tag – die Tage.
Další skupinu tvoří podstatná jména s koncovkou -er, kde se rovněž objevuje přehlas: das Kind – die Kinder, der Mann – die Männer, das Schloss – die Schlösser.
Nakonec existuje koncovka -n. Pokud kmen slova končí souhláskou, používá se -en; pokud končí samohláskou jinou než e, přidává se -nen. V těchto případech se přehlas neuplatňuje. Typicky sem patří slova končící na -heit nebo -ung, často ženského rodu:
eine Möglichkeit – viele Möglichkeiten, der Junge – die Jungen, eine Zeitung – die Zeitungen.
3. Jak používat správné koncovky u německých přídavných jmen
Jakmile zvládnete rod a množné číslo podstatných jmen a víte, jak používat členy „der“, „die“, „das“ nebo zájmena „mein“, „dein“, „sein“, přichází na řadu přídavná jména.
Rod přídavného jména se vždy řídí podstatným jménem, které určuje. U určitého nebo neurčitého členu přidává přídavné jméno v nominativu a akuzativu u ženského a středního rodu koncovku -e, u všech ostatních rodů a pádů pak -en.
Mužský rod v nominativu s členem „ein“ bere koncovku -er, zatímco střední rod s „ein“ používá koncovku -es v nominativu i akuzativu.
Následující příklady ukazují, jak se koncovky přídavných jmen mění podle toho, zda jim předchází určitý nebo neurčitý člen:
- Der schwarze Kater ist in einer kleinen Kiste. -> Ein schwarzer Kater ist in der kleinen Kiste.
- Der Mann legt den schwarzen Kater in eine kleine Kiste. -> Der Mann legt einen schwarzen Kater in die kleine Kiste.
- Der Mann gibt dem schwarzen Kater eine graue Maus. -> Der Mann gibt einem schwarzen Kater die graue Maus.
- Die graue Maus des schwarzen Katers schmeckt gut. -> Eine graue Mause eines schwarzen Katers schmeckt gut.
- Das schöne Mädchen gibt dem kleinen Kind das gelbe Auto. -> Ein schönes Mädchen gibt einem kleinen Kind ein gelbes Auto.
4. Používání nesprávného pádu u německých předložek
Teoreticky je německé skloňování jednoduché. Některé předložky jsou vždy následovány akuzativem (durch, für, gegen, ohne, um) a jiné dativem (aus, bei, mit, nach, seit, von, zu). Problém nastává u předložek, které mohou stát s oběma pády, zejména těch vyjadřujících polohu, jako jsou „in“, „auf“ nebo „unter“.
Všechny předložky týkající se polohy mohou být buď s akuzativem, nebo s dativem. Jak má tedy chudák student němčiny vědět, které je které?
Vezměme si „in“. Teď potřebujeme něco, do čeho vložíme, a něco, do čeho to bude vloženo. Protože jsme blázni do vědy, vložíme Schrödingerovu kočku (die Katze) do krabice (die Kiste). To jsou důležité informace.
Nejprve musíme kočku vložit do krabice. Protože jde o pohyb – přesouváme kočku z jednoho místa (jejího milovaného místa na parapetu, přesně tam, kde dopadá sluneční světlo) na jiné (uzavřená krabice s trochou radioaktivní látky) – musíme použít akuzativ:
Die Katze kommt in die Kiste.
Nyní zavřeme víko a necháme chudáka tvora, aby zmátl kvantové fyziky ohledně toho, zda je naživu či ne. Protože kočka už se nepohybuje (krabice je malá), použijeme dativ:
Die Katze ist in der Kiste.
Zní to jednoduše? Je to tak – dokud nezačnete přemýšlet, co se kam pohybuje. Rychle se to stává velmi filozofickým.
5. Kdy nepoužívat člen před německým podstatným jménem
V němčině existují situace, kdy se před podstatné jméno člen nepoužívá, a jejich rozpoznání může být pro studenty náročné. Některá podstatná jména člen nikdy nepřebírají, například vlastní jména některých firem nebo většina měst a zemí.
U jiných podstatných jmen může být člen vynechán za určitých okolností, například pokud jde o neurčité množné číslo, výrazy označující množství či váhu, nebo podstatná jména označující materiály a látky.
Podstatné jméno je neurčité množné číslo
V němčině neexistuje množné číslo neurčitého členu.
- Ich kaufe ein Brötchen. → Ich kaufe Brötchen.
- Ich hole eine Tasse. → Ich hole Tassen.
Německé výrazy označující velikost, váhu nebo počet nepřebírají člen
- Eine Tasse Tee. (Šálek čaje.)
- Ein Löffel Zucker. (Lžíce cukru.)
- Ein Schuß Milch. (Trocha mléka.)
- Zwölf Affen. (Dvanáct opic.)
- Zwei Kilo Mehl. (Dvě kila mouky.)
Německá slovní zásoba pro materiály a látky
- Der Tisch ist aus Holz. (Stůl je ze dřeva.)
- Das Kleid ist aus Seide. (Šaty jsou ze hedvábí.)
Stejně tak povolání a národnosti se nepíšou s členem, pokud jsou použity ve větách se „sein“ a „werden“ nebo po slově „als“.
6. Používání „kein“ místo „nicht“ při mluvení německy
Pokud byste chtěli v německu vyjádřit, že nejste obyvatel Berlína, řekli byste „Ich bin nicht ein Berliner“ nebo „Ich bin kein Berliner“?
Proč má němčina vlastně několik způsobů, jak zápor vyjádřit ve větě?
„Ich bin kein Berliner" nebo "Ich bin nicht ein Berliner"? Německá negace je jemná. (Zdroj: Pexels.com)
Ve skutečnosti existují v češtině podobné jemné rozdíly. Například můžete říct „Nejsem Pražák“, nebo trochu literárněji „Nejsem žádný Pražák“. Ale která varianta je vhodná?“
Záleží na tom, co přesně je popíráno.
- Použijte „nicht“, když popíráte sloveso nebo celou větu:
- Ich gehe nicht einkaufen (Nejdu nakupovat.)
- Ich will nicht auf die Party gehen. (Nechci jít na večírek.)
- Použijte „kein“, když popíráte podstatné jméno:
- Ich will keine Gurken. (Nechci žádné okurky.)
- Ich gehe auf keine Party. (Nejdu na žádný večírek.)
Jak vidíte, pokud negujete konkrétní podstatné jméno, je vhodné použít „kein“. Nahrazuje neurčitý člen (jeden/jedna/nějaký). V těchto větách nejde o to, že byste vůbec nechtěli nic, nebo že někam nejdete konkrétně, ale že nechcete konkrétně okurky, případně že se nezúčastníte žádného večírku obecně.
7. Kam ve větě patří sloveso v němčině?
V češtině je pořádek slov většinou přímý: podmět, sloveso, předmět. Němčina si však s umístěním sloves ráda pohrává a pořadí slov se mění podle typu věty. Pochopení této struktury je proto klíčové pro správné tvoření vět.
V běžné větě stojí sloveso vždy na druhém místě. Prvním slovem může být podmět, předmět (trochu zastaralé, ale možné), tázací slovo jako „Wann“ nebo „Warum“, občas (i když zřídka) příslovce či příslovečné určení: „In der Küche befindet sich der Kuchen.“ (V kuchyni se nachází koláč.)
U slovesných tvarů s pomocným slovesem, například „haben“ + příčestí minulé, se pomocné sloveso chová jako hlavní sloveso a příčestí stojí na konci věty: „Ich habe die Platzierung des Verbes verstanden.“ (Pochopil(a) jsem umístění slovesa.)
Pokud má sloveso předponu, ta může být oddělitelná, a pak stojí na konci věty: „Ich komme dir nach“ (z nachkommen), nebo „Ich sehe heute Abend mit einigen Freunden fern“ (z fernsehen – dívat se na televizi).
Ve vedlejší větě stojí sloveso na konci: „Ich fragte mich, wo das Verb hinkommt.“ (Ptal(a) jsem se, kam to sloveso patří.)
Ve vedlejší větě s pomocným slovesem stojí pomocné sloveso až za příčestím: „Ich sagte, dass ich die Platzierung des Verbes verstanden habe.“ (Řekl(a) jsem, že jsem pochopil(a) umístění slovesa.)
V otázkách bez tázacího slova stojí sloveso na prvním místě: „Kommt das Verb an erster oder zweiter Stelle?“ (Stojí sloveso na prvním nebo druhém místě?)
8. Používá se v němčině pro budoucí čas will nebo werden?
Při vyjadřování budoucího času v němčině se často používá sloveso „werden“, ale pozor na „wollen“: Například věta „Ich will morgen online Deutsch lernen“ neznamená, že to skutečně uděláš – pouze že to chceš.
„Will“ je tvar slovesa „wollen“, tedy chtít.
Správné pomocné sloveso pro budoucí čas je „werden“, které může také znamenat „stát se“:
- Ich werde gut in Deutsch. (Stanu se dobrým v němčině.)
- Ich werde morgen Deutsch lernen. (Zítra se budu učit němčinu.)
- Ich will morgen Deutsch lernen. (Chci se zítra učit němčinu.)
9. Kdy se v němčině používá wann a kdy wenn?
„Ich sage es dir, wenn ich nach Hause komme.“ (Řeknu ti to, až přijdu domů.)
„Wenn willst du nach Hause kommen?“ (Kdy chceš jít domů?)
První věta je gramaticky správná, druhá nikoliv – přitom ani v jedné se neřeší konkrétní čas příchodu domů. Studenti němčiny si často pletou německé „wenn“ s českým „když“ či „až“ a používají ho ve chvílích, kdy by bylo potřeba jiné časové spojení.
V prvním případě je to sice pravda, ale ne ve smyslu „v jakém čase“. Věta pouze vyjadřuje, že sdělení závisí na tom, že dotyčný přijde domů.
Je to podobné českým větám: „Řeknu ti to, až to budu vědět.“ nebo „Bude to hotové, až to bude hotové.“
„Wenn du nach Hause kommst, mußt du deine Hausaufgaben machen.“ (Až přijdeš domů, musíš si udělat domácí úkoly.) - Dělání domácích úkolů je tedy podmíněno příchodem domů.
(Zdroj: Pexels.com)
Obecně však „wenn“ nejlépe odpovídá českému „pokud“.
„Wenn du besser werden willst, musst du deine Hausaufgaben machen.“ (Pokud se chceš zlepšit, musíš si dělat domácí úkoly.)
„Wenn du Deutsch lernen möchtest, kannst du einen Online-Sprachkurs machen.“ (Pokud se chceš učit německy, můžeš absolvovat online jazykový kurz.)
A jak se tedy zeptat, v kolik někdo přijde domů? - Použiješ „wann“.„Ich lasse dich wissen, wann ich nach Hause komme.“ (Dám ti vědět, kdy přijdu domů.)
„Wann kommst du nach Hause?“ (Kdy přijdeš domů?)
10. Umístění příslovce vněmeckých větách
V německé gramatice se příslovce obvykle umisťuje hned za sloveso.
„Ich gehe gerne einkaufen.“ (Rád(a) chodím nakupovat.)
Pokud má sloveso předměty, příslovce stojí za nepřímým (dativním) předmětem, ale před přímým (akuzativním) předmětem:
„Ich gebe meinem Sohn jeden Tag ein belegtes Brot.“ (Každý den dávám svému synovi obložný chléb.)
Německá gramatika může na první pohled působit jako nepřehledné bludiště plné výjimek, pádů a složených slov. Ale s trpělivostí, pravidelným procvičováním a kvalitním lektorem se i to nejkomplikovanější pravidlo brzy stane přirozenou součástí jazyka.
Pokud chcete posunout svou němčinu dál, můžete si jednoduše najít zkušeného učitele přímo přes Superprof.cz – platformu, která spojuje studenty s lektory po celé České republice.
Ať už bydlíte v Praze, Brně, Ostravě, Plzni nebo Hradci Králové, nebo dáváte přednost pohodlí online výuky z domova, najdete zde lektory pro všechny úrovně – od úplných začátečníků až po pokročilé studenty připravující se na jazykové zkoušky či práci v německy mluvícím prostředí.
Lektor vám pomůže pochopit všechny zmíněné složitosti a mnoho dalšího. Díky individuálním lekcím si můžete tempo i obsah přizpůsobit svým potřebám a konečně začít mluvit německy s jistotou – a třeba i s radostí.
Líbil se vám tento článek? Zanechte hodnocení!
Loading...