Poznat, jakou roli hrají pedály při poslechu oblíbené klavírní skladby, není vůbec snadné. Většina posluchačů si ani neuvědomí, že pianista během hry pedály používá – jejich účinek totiž bývá jemný a nenápadný. Přesto by bez nich hudba ztratila svůj přirozený tok, hloubku i barevnost. Pedály jsou totiž tichými kouzelníky, kteří stojí v pozadí a dávají každému tónu život a emoci.
Možná vás napadlo, k čemu přesně pedály na klavíru slouží. Proč má jeden klavír dva pedály, jiný tři a některé nástroje dokonce jen jeden? A je vůbec možné hrát dobře bez jejich použití? Tyto otázky si klade mnoho začátečníků, přestože odpovědi nejsou nijak složité – stačí porozumět tomu,
- jak pedály vznikly a proč se začaly používat,
- jak dokážou obohatit zvuk i výraz hry,
- jaké efekty s nimi lze vytvářet,
- a že jejich ovládnutí není tak náročné, jak se na první pohled zdá.
Pokud se momentálně věnujete především nácviku stupnic a rozložených akordů (arpeggií), je pravděpodobné, že jste se s pedály zatím příliš nesetkali. Jakmile však zvládnete základní techniku a cítíte, že je čas posunout se dál, přichází ideální chvíle začít s jejich objevováním.
Možná jste si už všimli těch lesklých mosazných pedálů a zkusili je při hře stisknout – právě v tom začíná vaše cesta k bohatšímu, plnějšímu zvuku a většímu vyjádření emocí.
Porozumění pedálům: mistrovství v jemnosti
Michel se narodil s osteogenesis imperfecta, která omezila jeho růst, přesto se stal jedním z největších jazzových pianistů všech dob.
(Zdroj: wikipedia.org)
Jestliže jste někdy sledovali videa legendárního jazzového pianisty Michela Petruccianiho, určitě vám neunikla jeho precizní práce s pedály. I přes vrozenou nemoc, která omezila jeho růst, se stal jedním z nejvýraznějších jazzových pianistů všech dob. Jeho klavír měl zvýšené pedály, takže bylo možné sledovat každý promyšlený pohyb.
U běžně vysokých pianistů jsou tyto pohyby téměř neviditelné – pedály ovládají přirozeně a tón udržují s lehkostí. Správná technika pedálování a držení těla se totiž učí už od začátků hudebního vzdělávání. Někteří hráči se při hře nechávají unést a pedály sešlapují okázale, ale začátečník by měl postupovat opatrně.
Používání pedálů lze přirovnat k plynovému pedálu v autě: silné sešlápnutí vyvolá reakci, která ale nemusí být vždy žádoucí. Zkušení klavíristé pedály používají jen tolik, aby dosáhli čistého, vyváženého zvuku.
Dříve než se pedály staly běžnou součástí klavírů, ovládaly se tóny ručními pákami nebo kolenními mechanismy. Ruční tlumiče byly obtížné a často vyžadovaly asistenta. Kolenní páky pak představovaly zásadní zlom – i Mozart ocenil, jak elegantně a snadno umožňovaly kontrolovat zvuk.
Měkký pedál (Una corda): jemnost v každém tónu
Měkký pedál, označovaný také italským názvem una corda, je levý pedál na klavíru a představuje první mechanismus, který umožňuje pianistům měnit barvu i hlasitost tónu. Jeho název v doslovném překladu znamená „jedna struna“ – a právě tento princip stojí za jeho fungováním.
V raných dobách klavírní výroby měly nástroje dvě struny pro každý tón, tedy 88 párů strun. Když hráč stiskl klávesu, kladívko udeřilo do obou strun současně (tzv. due corda), čímž vznikl plný, bohatý zvuk. Pokud však skladba vyžadovala jemnější, tišší barvu, stačilo sešlápnout měkký pedál. Mechanismus kladívko posunul tak, že zasáhlo pouze jednu – pravou – strunu. Odtud tedy název una corda.
V době svého vzniku znamenal tento pedál doslova revoluci. Poprvé umožnil hráčům citlivěji pracovat s dynamikou a barvou tónu, což otevřelo nové výrazové možnosti. S postupným vývojem klavíru se však konstrukce nástroje změnila. Moderní klavíry mají pro každý tón už tři struny, a proto dnes měkký pedál neodděluje jednu strunu, ale posouvá celý mechanismus tak, aby kladívko udeřilo pouze do dvou z nich – nejčastěji do střední a pravé.
V současnosti má tedy una corda spíše jemný, barevný efekt než zásadní vliv na hlasitost. Mnoho pianistů ho používá jen příležitostně, přesto zůstává nepostradatelnou součástí klavíru. Připomíná nejen bohatou historii nástroje, ale také to, jak citlivě dokáže pianista pracovat se zvukem a emocemi v každém tónu.
Pedál sostenuto: mistrovství v udržení tónu
Slovo sostenuto pochází z italštiny a znamená „udržený“ – přesně tak funguje i tento pedál. Pokud jej váš klavír má, můžete si účinek snadno vyzkoušet: zahrajte akord, pravou nohou sešlápněte pedál a uvolněte klávesy – tóny zůstanou znít.
Pedál sostenuto patří mezi nejmladší vynálezy v historii klavíru. Poprvé byl představen v roce 1844 na pařížské Průmyslové výstavě jako revoluční mechanismus, který umožnil udržet jen vybrané tóny. Jeho širší používání přišlo až několik desetiletí poté.
V 70. letech 19. století princip zdokonalil a patentoval Albert Steinway, jehož verze se brzy stala standardem pro všechny klavíry Steinway. Evropští výrobci ji začali běžně používat až počátkem 80. let 20. století.
Dnes je pedál sostenuto nepostradatelný. Umožňuje udržet vybrané tóny či akordy, zatímco ruce hrají dál. Tento efekt využívají i známé skladby, například Debussyho Clair de Lune nebo Ravelova Sonatina, kde dodává hudbě éterickou, zasněnou hloubku a prostor.
Pedál tlumítek (sustain): duše klavírního zvuku
Pedál tlumítek, známý také jako pravý nebo sustain pedál, je při hře na klavír tím nejpoužívanějším. Nezáleží na tom, zda hrajete klasiku, jazz nebo pop – právě tento pedál vám pomůže vytvořit plný, zpěvný a propojený zvuk, který je pro klavír tak typický.
Když jej sešlápnete, všechna tlumítka se zvednou a umožní strunám volně rezonovat, dokud pedál neuvolníte. Díky tomu tóny nezaniknou hned po uvolnění klávesy, ale plynule doznívají a přirozeně se prolínají s následujícími. Právě tento efekt dodává hudbě hloubku, měkkost a pocit spojitosti, který je pro klavírní hru nepostradatelný.
Tento mechanismus patří mezi nejstarší vynálezy v dějinách klavíru, i když svého opravdového rozmachu se dočkal až v období romantismu. Právě tehdy skladatelé jako Chopin, Schumann či Liszt začali využívat jeho schopnost prodlužovat tón a vytvářet bohatý zvukový prostor naplno.
Ovládání pedálu tlumítek si detailněji vysvětlíme v následující části, nyní si stačí zapamatovat jediné: bez sustain pedálu by klavír zněl mnohem sušeji a ztratil by svou charakteristickou zpěvnost i emocionální sílu.
Nebezpečí nadměrného používání pedálu sustain
Někteří klavíristé milují dlouze znějící tóny, jiní si myslí, že více pedálu znamená lepší zvuk. Opak je pravdou – nadměrné používání pedálu tlumítek může zkazit i jinak skvěle zahranou skladbu. Myslete na sustain jako na pohádku o Zlatovlásce: ani příliš, ani málo, klíčem je rovnováha.
Začátečníci často pedál uvolní hned po úhozu akordu, což vede k tzv. přehnanému přímému pedálování – tóny se překrývají a ztrácí čistotu. Při přechodu mezi akordy je lepší nechat předchozí krátce doznívat a pedál sešlápnout znovu teprve, pokud to skladba vyžaduje.
Nezapomínejte, že značka sustain v notách neznamená povinné sešlápnutí pedálu pokaždé. Správné použití závisí na klavíru, akustice místnosti i prostředí, ve kterém hrajete. Naslouchejte svému uchu – ono nejlépe napoví vhodné použití, nebo zda se bez něj obejdete.
Techniky pedálování, které by měl znát každý pianista
Mnoho zkušených klavíristů tvrdí, že k dokonalé hře stačí ovládat pouze pravý pedál – pedál tlumítek. Přesto některé skladby vyžadují i práci s pedálem sostenuto a i samotný pravý pedál nabízí mnohem víc možností, než se zdá. Levý pedál (una corda) využijete často jen zřídka, pokud máte jistou techniku a precizní prstoklad.
Při učení nové skladby je důležité nejprve pedál nepoužívat. Nechte prsty a uši, aby si osvojily čistý tón, rytmus a dynamiku. Teprve až budete skladbu ovládat, začněte s pedálem experimentovat – zkoušejte, kdy jej podržet a kdy uvolnit pro co nejpřirozenější zvuk.
Při učení nové skladby pedál nepoužívejte, nejdříve se soustřeďte na čistý tón a rytmus.
Pedál používejte jemně a kontrolovaně – ani moc, ani málo.
Naslouchejte svému uchu a akustice místnosti.
Správné umístění nohy vám pomůže cit pro pedál získat: pata pevně na zemi, přední část chodidla těsně nad pedálem, špičku pomalu spouštějte a uvolňujte. Pohyb několikrát zopakujte, dokud nezískáte kontrolu a plynulost.
Když pedál ovládáte tiše a jistě, můžete vyzkoušet přímé pedálování – tón či akord hrajete současně se sešlápnutím pedálu („ruka dolů, noha dolů; ruka nahoru, noha nahoru“) pro čistý a jasný zvuk.
Další technikou je poloviční pedál (half-damping), kdy pedál sešlapete jen částečně, což vytváří měkčí, snově zastřený zvuk vhodný pro lyrické pasáže.
A konečně legato pedálování, při němž pedál aktivujete o zlomek sekundy později než prsty. Tímto způsobem propojujete tóny do plynulého, zpěvného legata, ideálního pro větší intervaly i hru ve dvou.
Pedály jako hlas klavíru: vaše cesta k mistrovství
Pedály nejsou jen mechanickými doplňky klavíru – jsou jeho hlasem a prostředkem pro vyjádření emocí. Správné ovládání levého, středního i pravého pedálu dokáže proměnit jednoduchou skladbu v živý, plný a propojený hudební zážitek. Začněte postupně, poslouchejte svůj zvuk, experimentujte a hledejte rovnováhu – ani příliš, ani málo.
Chcete-li se zlepšit rychleji a získat individuální rady od zkušeného lektora, na Superprof.cz najdete kvalifikované učitele, kteří vám pomohou osvojit techniku pedálování i všechny další aspekty hry. Pedály se tak stanou přirozenou součástí vašeho hudebního výrazu a vy objevíte kouzlo klavírního zvuku naplno.
Teď je řada na vás – experimentujte, objevujte svůj zvuk a nechte pedály stát se přirozenou součástí vašeho hudebního výrazu.
Shrnout pomocí AI:
Líbil se Vám tento článek? Zanechte hodnocení!
Loading...